MARIE ROTTROVÁ
Zřejmě letos nikde nejsou kytky rok: 1984
vydavatel: Supraphon
autoři: J.Zmožek, Z.Borovec

Když jsi klíče dáváš na věšák
A když slyším tvé: "Ahoj"
Když zas usednout se chystáš
Za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš: "To jsem rád, že jsem doma"
Ani zmínka, že tu jsem i já
Pročpak neříct, že tu se mnou rád jsi
Že se mnou

Ty v tom rozdíl asi nevidíš
Je to totéž, dá se říct
Všechno vůbec kolem nás je stejné
Jen my dva jsme o kus dál, nic víc
Dřív ses jinak ke mně z dálek vracel
Tehdy byl jsi jen své lásky živ
Dnes to je i není totéž
Dnes to vůbec není totéž, co dřív

To's mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejme letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou

Když pak vypínáš své stereo
A když já už knížku dočtla jsem
Proč se nezeptáš, nač myslím
Jak ses ptával před časem
Bude půlnoc, časně ráno vstáváš
Jsme už rozumní, já vím
Řekni, není to brzy
Jestli není to moc brzy
Za tak málo zim

Tak mou ruku ve tmě najdi
Tak chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst
Ještě tisíc krát chci bdít a žasnout
Kolik proměn má noc, kolik hvězd
Ještě tisíckrát chci mít ten pocit
Že jsi vlastně jen z mé lásky živ
Že se milujem i dnes
Že to vůbec není jiné než dřív

To's mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejme letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou

To's mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejme letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou...