Právě na BLANÍKU :
 
 
Právě hraje:
 

Nové písničky mám nejradši, říká Michal Malátný

O víkendu 7. a 8. prosince nás na BLANÍKU navštívil frontman skupiny Chinaski Michal Malátný. Povídali jsme si s ním o nové desce, chystaném turné i o Vánocích.

Nedávno jste vydali desku v nové sestavě, máte pocit, že teď s kapelou začínáte od začátku?
Ano, začali jsme od začátku a začali jsme dobře. Nová deska mi potvrdila, že velká změna v kapele byl krok správným směrem.

Jste pořád prima parta mladých krásných lidí?
To bylo naše heslo. Tak to už nejsme, už nám není dvacet. Teď jsme prima parta kluků, které baví dělat písničky a jezdit po koncertech. To je základ zdravé kapely a ten funguje.

Kolik se vás už v kapele vystřídalo?
Pokud bych vzal i muzikanty před Chinaski, kdy jsme se jmenovali Starý hadry, tak je to přes třicet lidí. Zpočátku jsme byli spolužáci ze střední školy, pak z vysoké. Prostřídali se tam basisti. Počítal jsem to a došel jsem k číslu 32 lidí.

Máte novou desku, která se jmenuje 11. V čem je jiná?
V tom, že jsme starší, máme tři nové členy kapely. Každý do desky dal nějaký autorský vklad. Chtěl jsem, abychom se touto deskou dostali zpátky ke kořenům rokenrolu, ale vyprodukovali jsme až skoro folkový písničky. Asi to přichází věkem. Místo rocku jsme natočili romantický pomalý písničky.



A jak písničky na vaši novou desku vznikaly?
S novou sestavou kapely jsme si nasmlouvali spoustu koncertů, abychom se sehráli, protože hodina na pódiu je jako dvacet hodin ve zkušebně. Za rok a půl jsme odehráli 135 koncertů. Bylo to skvělé, brzy jsme se opravdu velmi dobře sehráli. Ale navíc jsme se po koncertě sešli, vzali nástroje a pokračovali. Hráli jsme naše i cizí písničky. A hlavně jsme vymýšleli nové. Donesl jsem texty, které si průběžně zapisuji do telefonu, dal je klukům a během prvního půl roku jsme měli materiál na novou desku. To je to, co mi chybělo. Že jsou lidi spolu rádi, baví je to. A ne že si po koncertě každý jde svou cestou a chce mít týden od hraní pokoj.

Vy jste točili předchozí desky i v zahraničí. Jak to bylo tentokrát?
Některé písničky jsme v zahraničí točili. Například v Německu, s producentem od skupiny QUEEN. Ale nebylo to ono. Cítil jsem, že není třeba vyjíždět do zahraničí. Můžeme klidně zůstat ve studiu v Praze, ale s vlastní produkcí. To jsme ještě nikdy neudělali. Značnou část desky jsme natočili v Mikulově, ve studiu Davida Kollera. Pak jsme ten materiál poslali smíchat do Londýna. Ale produkce je naše. S deskou jsem takto spokojený.

Co fanoušci? Skousli tu velkou změnu v kapele?
Všichni to neskousli. Někteří fanoušci se ozvali s tím, že starý dobrý Chinaski jsou s dechama a bez nich to nebude ono. Já to beru. Ale na druhou stranu myslím, že většina fanoušků změny přijala. Vidím to na festivalech a koncertech. Lidé na nás chodí stále. A změny přijít musely. Kapela není vězení nebo sociální ústav, kam byste chodili za trest. Je to živý organismus, který buď žije nebo umře, a pak se to musí zabalit.

Jaké máte plány na prosinec a příští rok?
My jsme si teď naplánovali volno. Je třeba, aby si i fanoušci od nás odpočinuli. Příští rok máme naplánovány koncerty na Slovensku, mělo bych jich být třicet dva. V létě vystoupíme na dvou festivalech a vše budeme soustředit na podzim, kdy vyjedeme na halové turné.

Příští rok zaznamená skupina Chinaski výročí, chystáte oslavu?
Příští rok oslavíme 25 let od vydání první desky. To čtvrt století uteklo, jako když člověk tleskne třikrát do dlaní. Ale mám dobrý pocit z toho, že jsme se neflákali. Natočili jsme spoustu desek, vystoupili na mnoha koncertech, hodně se toho povedlo. Tak si to zaslouží oslavu.

Spousta lidí dodnes neví, proč se vlastně jmenujete Chinaski. Zkuste nám ten název vysvětlit.
My jsme se jmenovali Starý hadry podle zámku Staré hrady ve východních Čechách. Když jsme se ale rozhodli, že už nebudeme kapela, co hraje pro zábavu za pivo na mejdanech, došlo nám, že s názvem Starý hadry díru do světa neuděláme. Byl začátek devadesátých let a na pultech knihkupectví se objevovaly knihy, které se do té doby nesměly vydávat. Mezi nimi byly i knihy amerického spisovatele a básníka Charlese Bukowského. V jeho několika knihách vystupuje Henry Chinaski. Nám se to strašně líbilo, tak jsme si to půjčili.

Pomalu se blíží Vánoce. Jak jste na tom s dárky?
Když kalendář ukázal datum prvního prosince, vyzvedl jsem dceru ze školy a šli jsme spolu vybrat dárek mamince. Víc toho nemám. Já dárky jinak řeším až na poslední chvíli.

Jak u vás vůbec vypadají Vánoce? Je na jídelníčku kapr nebo něco jiného?

Pstruh. Děláme ho s čočkovým salátem. Ale všechno probíhá o den dřív. Tradičně 25. prosince probíhají návštěvy babiček. Takže my si Vánoce oslavíme už 23. prosince, následující den si s novými dárky hrajeme, díváme se celý den na pohádky, a pak už jsme zase nachystaní na návštěvy. Snad nám křesťané odpustí.

Blíží se konec roku 2019, dáváte si do nového roku předsevzetí?
Dávám. Moc je neplním, ale Nový rok je skvělý mezník zkusit s něčím začít. Jednou jsem si takto stoupl na váhu a zjistil jsem, že mám 90 kilo. Dal jsem si předsevzetí, že zhubnu a do léta jsem měl dole 15 kilo. Takže občas to i vyjde.

Máte mezi svými písničkami nějaké srdcovky? Jsou to spíš ty starší nebo novější písničky?
Nejradši mám nové písničky. Některé starší mi nepřipadají ani dobrý. Třeba hrát Dlouhej kouř mě už opravdu nebaví.

A platí to i pro muziku, kterou posloucháte? Je lepší novější než starší?
Nedávno jsme se shodli s manželkou, že kapela všech dob jsou Beatles a naše děti ji musí znát. Tak jim pouštíme Beatles, také písničky Šlitra a Suchého. K tomu se vracím. Ale jinak mám rád nové věci. Nedávno jsem šel kolem vývěsných ploch a viděl na plakátě, že v Lucerně vystoupí Larkin Poe. Našel jsem si to na youtube a nadchlo mě to.

Zpíváte si někdy i mimo pódium a zkušebnu?
Zpívám si pořád. Někdy si to ani neuvědomuji. Občas se za mě i manželka stydí. když jdeme například nakupovat a já si začnu zpívat víc nahlas, než bych chtěl. Občas mě napomínají i děti.

Vy jste také herec, jste nervóznější na pódiu s kapelou nebo v divadle?
V divadle jsem víc nervózní, protože se mu věnuji méně. Nyní hraji ve čtyřech představeních v Semaforu. Zpívá se v nich, tak si připadám jistější. Hraji ale i činohru v La Fabrice. Ve hře Petra Kolečka Kleopatra vystupuji s Jitkou Čvančarovou. Tam jsem hodně nervózní. Ale baví mě to.

Civilním jménem se jmenujete Michal Novotný. Slyšíte na něj ještě?
Slyším. Dokonce se na koncertech spoustu let představuji jako Michal Novotný, ale moc lidí to tam nezajímá. Já jsem před mnoha lety, kdy jsme se v divadle v Pardubicích sešli tři Novotní, prohodil, že já budu třeba Malátný a už mi to zůstalo. Občas to způsobí zmatek, třeba když si vyzvedávám na letišti letenky objednané na jméno Malátný a v dokladech mám Novotný. Nebo se špatně podepíšu v bance.

Vám se prý také říká Žibus nebo Žibusík, kde jste k přezdívce přišel?
To je postava z knihy Knoflíková válka. Je to ten nejmenší hrdina, který říká: "Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem býval nechodil." Ujalo se to, když jsem nastoupil ve čtrnácti letech do divadla, kde jsem byl nejmladší. Řekli mi, že budu Žibus a budu chodit pro pivo.

Co vaše děti? Také z nich budou muzikanti?
Ano. Moje starší dcera hraje moc hezky na klavír. Myslím, že má talent. Dělá i trochu balet. Teď už i pětiletá dcerka začíná hrát na piano. Ale uvidíme. Zatím obě tvrdí, že chtějí být doktorky zvířátek. Takže veterinářky.

Děkujeme za rozhovor a přejeme krásný advent!


zpět
PLACENÁ INZERCE
O nás:
Rádio     Ti, které slyšíte      Redakce      Kde nás naladíte        Tiskové zprávy       
Kontakty:
Rádio BLANÍK      Studio      Moderátoři      Písničky na přání      Facebook     

Informace o zpracování osobních údajů
© 2020 Rádio BLANÍK – pohodové české rádio, www.radioblanik.cz, všechna práva vyhrazena
kontakt: Rádio BLANÍK, Bělehradská 299/132, 120 00 Praha 2
tel. studio: 800 109 109, dopravní linka: 603 11 71 71, recepce: 224 409 719, e-mail: info@radioblanik.cz
Obchodní zastoupení: RADIOHOUSE