Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky
Musel jsem se zasmát tomu, co má být dál
Ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka
Mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál

Tak to má být a sklenku vína na dobrou noc
K tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host
Tak to má být, když tma nad městem převezme moc
A chce se žít, žít víc než jen dost

Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák
Dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát
A tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo
A navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád

To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát
To není fér, hrát podle vlastních pravidel
To není fér, chtít jít, když je čas spát
A chce se létat, létat i bez křídel

Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla
   osmička
Hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul
A ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
A vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul

Tak to má být a sklenku vína na dobrou noc
K tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host
Tak to má být, když tma nad městem převezme moc
A chce se žít, žít víc než jen dost